Agresivní dítě: Jak na takové dítě nahlížet?

„Ten jejich kluk je pěkný sígr, našeho Páťu zrovna včera uhodil tím vláčkem do hlavy!“ povídají si rodiče mezi sebou. Taky jste se už setkali s dítětem, které se chová agresivně? Nebo se snad takové chování týká přímo vašeho dítěte a vy si s tím nevíte rady? Pokusme se společně nahlédnout na pozadí takového chování.

Agresivní dítě se může projevovat různě. Ne vždy musí hned někomu ubližovat. Někdy jsou takové děti jen neklidné, jindy jsou impulzivní a někdy skutečně mohou mít i destruktivní sklony jak vůči věcem, tak i vůči jiným dětem či dospělým. Často jsou hlasité, skáčou do řeči, mohou být provokativní a snaží se převzít vůdčí roli v kolektivu. Takové chování je pro mnohé dospělé naprosto nepřijatelné a pro ostatní děti povětšinou také. Jestliže dítě vyjádří svůj hněv – jedná se hned o agresivitu? Kde je ta hranice?

Obecně platí, že agresivní chování je takové chování, které zahrnuje destruktivní chování vůči věcem, lidem a současně se mohou objevit krádeže, žhářství atp. Je tohle už ten sígr?

Psychologie se na tyto děti, které se takto projevují, dívá jako na děti, jejichž vnitřní svět je zaplaven zlobou. A nejen zlobou. Takové děti obvykle cítí silné pocity odmítnutí, ohrožení, často pociťují úzkosti, cítí se zraněně a celkově se projevují nevyrovnaně. Takové děti obvykle neumí vyjádřit své niterné pocity. Kdyby tak totiž učinily, mohly by přijít o svou sílu, kterou si snaží svým agresivním chováním získat. Agresivní chování opět tedy umožňuje dětem přežít ve světě, ve kterém se zkrátka neumí zorientovat. Takové dítě obvykle neumí zpracovávat své pocity – mnohdy ho to nikdo nenaučil, proto se chová způsobem, který ovládá – tedy agresivně a pro společnost mnohdy nepatřičně a nepřijatelně.

Je nutné si také uvědomit, že k agresivnímu chování dítěte nedochází ze dne na den. Dítě k takovému chování dospívá – mnohdy týdny, měsíce či léta. Mnohdy se děti snaží, ještě dříve, než je jejich chování považováno za agresivní, komunikovat v tomto světě běžnou formou. Pokud však okolí tyto jejich snahy nevyslyší, pak musí používat ke komunikaci takové prostředky, které už společnost (rodina) zaznamená.

Pokud se tedy setkáte s agresivním chováním u dětí v rámci své práce nebo své rodičovské role, zkuste nahlédnout do pozadí takového chování. Opět vám k tomu může výborně posloužit práce s dětskou fantazií, tvořivostí a hrou, jak jsme si zmínili ve článcích Chcete vědět, co vaše dítě skutečně prožívá? Využijte jeho fantazii, tvořivost a hru a Proč děti s bolavou duší unikají do světa fantazie.

Zdroj: OAKLANDER, Violet. Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Přeložil Jiří ŠTĚPO. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1591-2.