Chcete vědět, co vaše dítě skutečně prožívá? Využijte jeho fantazii, tvořivost a hru

Ve článku Proč děti s bolavou duší unikají do světa fantazie jste se mohli dočíst, proč je pro některé děti fantazie tak důležitá a proč psychology tento vnitřní dětský svět tak vábí a fascinuje. Pokud totiž dítě trpí nějakým emocionálním problémem, pak se obvykle dříve nebo později projeví právě skrze jeho fantazii. A pokud s ní umíte pracovat a správně dítě „navigovat“ k otevřenosti, otevírá se vám brána k pochopení dítěte a současně také k pomoci a uzdravení jeho bolavé dušičky.

Fantazie, tvořivost a hra – geniální trojka

Jejich fantazijní svět můžete převést díky tvořivosti například do kresby, do loutkového divadla nebo třeba do divadelního představení. Díky fantazii, tvořivosti a hře tak dostává dítě možnost se nádherně vyjádřit, aniž by si vůbec uvědomovalo, že tím odkrývá svůj vnitřní svět. Bystrý pozorovatel však ví, čeho si při jeho tvořivosti a projevech všímat a jak s takovým dítětem dále komunikovat. Správnou komunikací v ten správný moment můžete totiž dítěti krásně dopomoci odhalit jeho prožívání a umožnit mu své vnitřní pocity ventilovat, prožít je adekvátně a také je zpracovat.

Imaginace

Aktivní imaginace může představovat jeden ze způsobů, jak si „pohrát“ s představivostí a s fantazií. U dětí lze tuto techniku krásně doplnit malováním.

Nejdříve je třeba dopřát dítěti čas, aby se jeho fantazie probudila k životu. Klidným hlasem můžete dítěti vyprávět, jak cestuje krásným světem jako pták. Cítí se v tomto světě bezpečně. Dítě má při vašem vyprávění zavřené oči a jen si představuje vše, co mu říkáte. Probuďte v sobě své dětské já, vykreslete ten fantazijní svět tak barvitě, jak to jen jde! Nebojte se toho, buďte vynalézaví. Nechte dítě se tímto světem proletět a také ho nechte doletět do místa, kde se nachází jen a jen jeho prostor. Dětská fantazie už v této fázi obvykle krásně pracuje.

Dejte mu čas si tento jeho prostor opravdu důkladně představit a podněcujte jeho fantazii otázkami typu: Je tento tvůj prostor otevřený nebo uzavřený? Má stěny? Kde se nachází? Je v lese, na nebi, na stromě? Jsou tam dveře, okna? Je v tom prostoru kromě tebe i někdo další? A je tento prostor nějak vybavený nebo je prázdný? Dopřejte dítěti otázky, které mu pomohou si takový svůj prostor vyfantazírovat. Když uznáte za vhodné, že dítě už má jasnou představu o tom, jak tento prostor vypadá, poproste jej, aby vám jej nakreslilo na papír. Papír by měl být přiměřeně velký a rovněž by dítě mělo mít po ruce řadu barevných pastelek a fixů. A teď už jen nechte dítě volně malovat, ať svou fantazii přenese na papír.

Kresba jeho prostoru

Cílem tohoto malování je, aby dítě mělo možnost vyjádřit své niterné pocity. Zeptejte se ho, jak se cítilo před malováním a během malování. Nechte ho o svém obrázku mluvit – ať samo popíše, co namalovalo. Nejspíše vám zpočátku dítě řekne něco obecnějšího ke svému obrázku, ale vás zajímají detaily. Chcete znát jednotlivé části obrázku – chcete znát, co které tvary vyjadřují, proč si vybral takovou barvu a ne jinou, chcete znát všechno o namalovaných postavách, symbolech. Požádejte dítě, aby popsalo obrázek, jako by dítě samotné bylo tím obrázkem a mluvilo by o sobě v první osobě. Můžete být překvapeni, co vám může dítě sdělit. Může vám zcela neuvědoměle říci například: „Mám černé tečky, protože si myslím, že mě takhle vidí rodiče….“ Dopřejte dítěti, aby se ztotožnilo s různými věcmi z obrázku a nechte ho hovořit, jak se ta věc na obrázku cítí.

Může to vypadat třeba takhle: „Jsem obrázek na stěně. Na všechno se dívám svrchu a nemůžu s tím nic dělat. Jen se koukám. Chtěl bych z toho obrázku vystoupit a říct jim, aby se nehádali, ale nemůžu.“

A s těmito větami můžete dále pokračovat a pracovat s nimi. Můžete prohlubovat rozhovor, můžete se zaměřit na to, co přesně by dítě chtělo říct, kdyby mohlo vystoupit z obrázku. A jak se cítí, když z něj nemůže vystoupit. Takhle se může vyjádřit ze všech částí svého obrázku a vy mu tak můžete dopřát ventilovat své vnitřní pocity. Všímejte si také jeho hlasu, toho, jak se mění, jeho dýchání, tváře a řeči těla. To vše vám může napovědět, zda cítí úzkost, strach nebo uvolnění. Může se stát, že se dítě ve svém vyprávění zasekne a nebude chtít dále mluvit. Můžete se ho zeptat, zda se někdy cítí podobně jako ten pavouk pod postelí. A proč si myslí, že se ten pavouk skrývá pod postelí. Je to proto, že se bojí, že ho nikdo nemá rád? Nebo je to proto, že se bojí, že mu někdo ublíží?

Tohle byl jen příklad toho, jak můžete nahlédnout do dětského světa. Podobně jako u kresby mohou děti přenést svou fantazii do loutkového divadla, kde si sami vytvoří své loutky, dají jim charaktery a budou přehrávat různé situace, ze kterých může bystrý pozorovatel čerpat a následně se doptávat a pracovat tak s jejich vnitřním světem.

Každé dítě je jiné – některé se mají tendence schovávat do světa fantazie, jiné se uzavírají před světem.  Některé děti se zase výrazně zlepší ve svých výkonech, protože potřebují více pozornosti, jiné kvůli pozornosti zase více zlobí.

Děti často bezmezně věří tomu, co jim kdo řekne. Vyjádříte-li se o dítěti, že je hloupé, bude růst s přesvědčením a nezlomnou vírou, že tomu tak skutečně je.

Zrcadlete pocity dítěte, nebojte se o pocitech mluvit, netrestejte a ani se nepodivujte nad tím, co dítě prožívá, jak to prožívá a proč to prožívá. Pomozte mu tyto prožitky ventilovat, zpracovat, porozumět jim a pokud je to již nad vaše síly, neváhejte navštívit odbornou pomoc. Zkušení terapeuti ví, jak s dětmi pracovat. Někdy stačí málo, aby se dítě zase usmálo…

Pokud vás tohle téma zaujalo, rozhodně vám doporučuji přečíst si knihu Třinácté komnaty dětské duše. Kniha se tímto tématem zabývá detailněji a velmi laskavě.