Proč děti s bolavou duší unikají do světa fantazie

„Ten můj kluk je pořád nějak mimo. Jako by ho vůbec ta realita nezajímala. Můžete mi vysvětlit, proč mi pořád lže, že jsou v jeho pokoji draci? A že děti nosí draci? Už jsme mu vysvětlovali, jak to s těmi dětmi je. Kdy už z toho snění vyroste? To přece není normální! Víte, jak si připadám, když takhle začne mluvit na veřejnosti? Jako bychom doma měli nějakého retarda!“ může si pomyslet nejeden dospělák.

„Prosím, pomozte mi. Od té doby, co nás manžel opustil, se Janička chová jinak. Už to není to usměvavé dítě jako dříve. Většinu dne jen tak sedí a ani si se mnou moc nepovídá. Snažím se s ní mluvit, ale ona mne odmítá. Nevím, co mám dělat,“ dělá si starosti nejedna maminka.

„Víte, měli jsme pejska. Malý ho miloval. Byli to parťáci. Ale něco venku snědl a otrávil se. A od té doby má Patrik noční můry a občas se i počůrá. Často si stěžuje na bolesti bříška,“ dělá si starosti Patrikova maminka.

„Museli jsme se přestěhovat. Manžel dostal velmi lukrativní pracovní nabídku, která se zkrátka odmítnout nedala. Já si už pomalu zvykám, ale Lukášek mi každé ráno pláče a nechce chodit do školky. Pořád si vymýšlí, že tam jsou bubáci. Že toalety na nej syčí. Jak mu mám vysvětlit, že to je hloupost? Že toalety prostě nesyčí?“ říká podrážená matka Lukáška.

„Jsem vyčerpaná. Jsem opravdu vyčerpaná. Skoro každý den mi volají ze školy, že Lenka něco vyvedla. Jednou žduchne spolužačku, pak se zamkne na záchodě, pak roztrhne výkres spolužákovi. Nikdy nebyla takhle zlobivá! My se s přítelem tak snažíme, abychom ji zajistili krásný domov. Miluje ji jako vlastní! Tak co děláme špatně?“ nerozumí maminka chování své dcery.

Podobných příkladů bychom mohli vyjmenovat tisíce. Je tolik důvodů, proč se může dítě trápit! Rozpadající se vztah rodičů, komplikované rodinné zázemí, ve kterém se můžou vyskytovat hádky, násilí, závislosti, úmrtí blízkého člena rodiny, traumatická zkušenost, nástup dítěte do nového kolektivu, šikana a mnoho a mnoho dalších životních situací, které mohou otřást dětským světem.

Dítě, které se dostane do situace, se kterou si neumí poradit, se může potýkat s velkým množstvím problémů – od somatických potíží (např. bolesti bříška, hlavy, bušení srdíčka aj.) přes plačtivost, nevlídné chování, lhaní, úzkosti až po noční děsy a pomočování. Příznaků, že se dítě trápí, je nespočet a nelze je asi ani všechny vypsat. Každé dítě je jedinečné a stejně tak jedinečně může dávat najevo, když prožívá negativní pocity. Úzkosti, uzavřenost, nejistota, strach, agresivita, přecitlivělost, ale také naopak nezvykle vstřícné chování mohou poukazovat na to, že se s dítětem děje něco, s čím se neumí samo vypořádat.

Pozorný rodič změny v chování dítěte zaznamená celkem brzy, avšak mnohdy si s nimi neví rady. Tak moc by chtěl své dítě obejmout, utišit, uchlácholit, ale dítě se před ním uzavírá do svého vnitřního světa a nechce si k sobě nikoho pustit.  Jak tedy proniknout do dětského světa a odhalit, proč se dítě trápí?

Odpověď na tuto otázku není ani zdaleka tak záludná, jak se může zdát. Stačí k tomu využít to úplně nejpřirozenější pro děti – hru, fantazii a tvořivost. Probudíte-li v dítěti fantazii, kterou následně doplníte o tvořivost a hru, můžete být velmi překvapení, co vám dokáží tyto aktivity o dítěti povědět. Ale aby to nebylo zase tak lehké, samotná fantazie, hra a tvořivost k tomu nestačí. Je třeba umět s těmito nástroji pracovat a být velmi pozorný. Kdyby to bylo tak snadné, pak bychom neměli na světě nešťastné děti.

Fantazie

Přestože je dětská fantazie úchvatná, někdy může vyvolávat u dospělého člověka obavy, protože jí není schopen plnohodnotně porozumět. Občas mohou mít rodiče obavy o duševní zdraví svých dětí, když má dítě potřebu utíkat z reality do vysněného světa. A pokud se k tomu ještě přidají lži – to je už pro mnohé rodiče silné kafe.

Pro psychology je však dětská fantazie dar a pokud se k tomu ještě objeví lhaní, pak ví, že se může jednat o symptom, který poukazuje na to, že se s dítětem něco děje.

Dítě neumí hovořit o svém prožívání tak dobře, jako to umí dospělý člověk. Koneckonců i mnoho dospělých lidí má problém rozpoznat své pocity a otevřeně o nich hovořit. A pro dítě, které nemá ještě takové sebeuvědomění jako dospělý člověk a ani tak širokou slovní zásobu, je vyjádření pocitů a prožitků mnohonásobně náročnější. To však neznamená, že dítě něco neprožívá.

Děti musí v tomto světě přežít. Hledají pocit bezpečí, a tak se může stát, že si ve své fantazii takový bezpečný svět vytvoří. Místo úniku, kde je vše v pořádku, kde jsou věci takové, jaké je mít chtějí. Fantazijní svět je pro ně bezpečným místem, do kterého se mohou ukrývat, když se neumí vypořádat se skutečností a s tím, co doopravdy cítí.

Malé děti, které se uchýlí ke lži, ji mnohdy také bezmezně věří. Proto berte dětskou fantazii velmi vážně, protože může být ukazatelem, že se v životě dítěte odehrává něco, s čím se neumí vyrovnat.

Pokud již nyní chápete, proč je fantazijní svět pro děti tak důležitý, můžete jej využít ku prospěchu věci. S dětskou fantazií se dá nádherně pracovat. Je tak krásně barevná, pestrá a je v ní tolik úžasných (i když někdy děsivých) bytostí! Je v ní tolik míst, kam se mohou děti ukrýt a je v ní tolik situací, kterými mohou děti vyjádřit své strachy, úzkosti a obavy.

Jak pracovat s dětskou fantazií se můžete dočíst ve článku: Chcete vědět, co vaše dítě skutečně prožívá? Využijte jeho fantazii, tvořivost a hru

O tomto tématu moc hezky píše zkušená psycholožka a psychoterapeutka Violet Oaklander ve své knize Třinácté komnaty dětské duše. Rozhodně doporučuji knihu přečíst, budete překvapeni, jak krásně se dá s dětskou fantazií pracovat.