Verbální násilí: Jak ho poznáme a proč bychom ho neměli brát na lehkou váhu

Verbální násilí je jedno z nejrozšířenějších, ale zároveň nejméně rozpoznaných forem psychického násilí. Jeho dopady však mohou být pro nás stejně ničivé jako fyzické útoky – může nám snižovat sebevědomí, narušovat duševní zdraví a vést k dlouhodobým psychickým problémům. Přesto ho často považujeme za „běžnou součást komunikace“. Jak ale poznáme, že se jedná o skutečné násilí a kdy je to pouhý nesouhlas či nepříjemná poznámka?

Co všechno spadá pod verbální násilí?

Verbální násilí zahrnuje široké spektrum chování – od otevřených urážek, nadávek a výhrůžek až po jemnější formy, jako jsou sarkastické poznámky, manipulace nebo zlehčování problémů druhých. Typickými projevy jsou například:

• Ponižování a urážky – „Jsi neschopná, zase jsi to zkazila!“
• Vyhrožování – „Jestli to neuděláš, uvidíš, co se stane.“
• Sarkasmus a zlehčování – „Ty jsi ale citlivka, vždyť to byla jen legrace!“
• Manipulace – „Jestli mě opravdu miluješ, uděláš to pro mě.“
• Ignorování a mlčení – dlouhodobé tiché tresty, ignorace pocitů a potřeb druhého.

S těmito projevy se můžeme setkat téměř všude – ve škole, v zaměstnání, v rodině i mezi přáteli. Často se skrývají pod rouškou upřímnosti, vtipu nebo dobře míněné rady.

Proč si verbální násilí necháváme líbit?

Častokrát nám může poměrně dlouho trvat, než si vůbec uvědomíme, že necházíme v nezdravém vztahu, ve kterém k verbálnímu násilí dochází. Můžeme mít pocit, že „to tak prostě chodí“ nebo že „si za to můžeme sami“. Násilné vzorce chování si totiž často přinášíme z dětství – pokud jsme vyrůstali v prostředí, kde bylo běžné křičet, ponižovat nebo manipulovat, máme tendenci takové chování považovat za normální.

Jak poznáme, že jsme obětí verbálního násilí?

Položme si následující otázky:

• Cítíme se po rozhovoru s tímto člověkem často vyčerpaní, méněcenní nebo provinilí?
• Musíme neustále přemýšlet nad tím, co řekneme, abychom „nerozčílili“ druhou stranu?
• Cítíme strach nebo úzkost, když s touto osobou komunikujeme?
• Zpochybňujeme kvůli jejím slovům vlastní hodnotu, úsudek nebo vzpomínky?
• Snažíme se bagatelizovat její chování slovy „myslí to dobře“, „takhle se mnou mluví každý“?

Pokud jsme na některé otázky odpověděli kladně, je možné, že se v našem životě objevuje verbální násilí.

Co s tím můžeme dělat?

1. Pojmenujme situaci pravými slovy. Přiznat si, že jsme obětí verbálního násilí, je prvním krokem ke změně.
2. Stanovme si hranice. Máme právo říct, že nám něco vadí. Například: „Nepřeji si, abys se mnou takto mluvil.“
3. Vyhledejme podporu. Svěřme se blízkým, poraďme se s odborníkem nebo si najděme skupinu lidí, kteří prošli podobnou zkušeností.
4. Nepřijímejme odpovědnost za chování druhých. Každý je zodpovědný za svůj způsob komunikace – není naší povinností snášet urážky a manipulace.

Verbální násilí není normální – a nikdy by nemělo být tolerováno

Slova mohou být nástrojem lásky, ale také destrukce. Pokud nás někdo dlouhodobě ponižuje, zastrašuje nebo manipuluje, není to „jen špatná nálada“ nebo „běžná součást vztahu“. Je to forma násilí, která má vážné následky. Pamatujme si, že máme právo na respekt a zdravou komunikaci.

V dalších článcích si přiblížíme různé formy verbálního násilí a praktické způsoby, jak se mu bránit. Sledujte náš web a podělte se o své zkušenosti v komentářích – nejste v tom sami.

Zdroj: SLADKÁ, Tereza. Když slova bolí: jak čelit negativním komentářům a budovat odolné sebevědomí. Psychologie pro každého. Praha: Grada, 2024. ISBN 978-80-271-5188-2.